Dámy a pánové, jelikož Laura Baranik už pověsila řemeslo na hřebík, přicházím já, postrach všech asijských bister a rychlo-pizza-okének, šedá eminence mezinárodní gastro-kritiky: Karel Kunrt. Dnes si vezmeme na paškál jídla, která v těchto vedrech udržují návštěvníky letních festivalů na nohou, při smyslech, ve víru rytmu. Vydal jsem se tudíž na jeden nejmenovaný “rockový festival pro lidi”, kde jsem obrazil několik různorodých stánků s občerstvením, dychtíc po nezvyklých chuťových zážitcích…

Pravá česká pizza

Začněme tedy náš žebříček odspoda. Jediný pizza stánek na celém festivalu upoutal mou pozornost hned po vstupu do areálu. 1/2 pizzy za 60Kč zavání dobrotou, ovšem opak je pravdou. V kostce: nejlevnější sýr bez chuti, vyschlý tvrdý salám, drolící se těsto… Tady nepomůže ani výmluvný úsměv obtloustlé paní pordavačky z okénka karavanu.
—
2 vidličky z 10. – žaludek možná zaplní, ale za šedesát korun jsem si mohl dát radši dvě piva a účinek by to mělo víceméně naprosto totožný.

Maďarská česnečka

Když jsem si druhý festivalový den přivstal, abych mohl okusit něco i čerstvějšího, neokoralého, narazil jsem u stánku s pivem na dezorientovaného mladíka, který po výčepní požadoval vývar. Ta ho obratem odeslala do Maďarských specialit na “skvělou česnečku”, a tak jsem se rozhodl vývaruchtivého mladíka nenápadně pronásledovat. Kusy obstarožního špeku, dva dny rozvařené brambory a věru nechutné vajíčkové cáry doplněné masoxovým vývarem je možná nutné zapíjet okamžitě Pravou maďarskou pálenkou, abyste mohli opravdu tamní kolorit stoprocentně docenit.
—
3 vidličky z 10. – aspoň zažene kocovinu, ještě ovšem také okamžitě pročistí střeva a donutí Vás bleskurychle vyhledat nejbližší stánek s Becherovkou, to vše za 40Kč.

Párek v rohlíku

Neuspokojen “česnečkou” s doznívající křečí v břiše, rozhodnul jsem se vsadit na jistotu. Neboli: co se dá asi tak pokazit na párku v rohlíku. Jednině snad , že by byl párek prasklý, ovšem tato katastrofa mě nepotkala. Za třicet korun jsem byl připuštěn i k nadrobno nakrájeným okurkám, cibulce, kečupu, hořčici, a chilli papričkám, ovšem po vypravení česnečky z těla jsem se rozhodl pro tu nejmírnější variantu – kečup, hořčice. A spokojení jsme byli. Já, a konečně i můj žaludek.
—
Hodnocení se zde ovšem vzdávám, přecejenom okoukaná klasika a jistota si své věrné fanoušky našla už dávno…

Vietnamsé závitky

Jakožto proslulý milovník asijské kuchyně, neustále na honu za nejlepší smaženou taštičkou na světě, jsem si nemohl odpustit zabloudit do stánku s vietnamskými závitky za pouhých 30Kč. Nicneprozrazující název mě zanechal během přípravy mé porce lačnícího po něčem mezi jarním závitkem a smaženou taštičkou. Nemýlil jsem se…

Zklámáním ovšem bylo, když jsem v půlce prvního závitku zjistil, že na jakoukoliv masovou složku mohu zapomenout. Masová chuť zde byla nahrazena hojně rozprášeným pepřem mezi zelím a mrkví. Obal závitku byl pak z kupovaného rýžového papíru. Avšak v jednoduchosti je stále síla…
—
6 vidliček z 10. – milá obsluha, speciální sojová omáčka a domácí chilli omáčka umí dělat divy!

Fair Trade krevety (dvojitá porce)

Takže teď prosím zbystřete, dostáváme se totiž k naprosté chuťové bombě  z celé festivalové kuchyně. Uvidíte-li někde tento stánek, neváhejte!

Čerstvé (ano, čerstvé) krevety na pepři a chilli s rýží a oblohou za sedmdesát jsem si objednal opravdu jen jednou. Od prvního sousta jsem si totiž po zbytek festivalu dával rovnou dvojitou porci za 120Kč. Krevety byly opravdu čerstvé (chlazené v lednici), výborné, rýže zasytila, obloha osvěžila a jídlo mi tak opravdu přineslo zadostiučinění po všech těch blafech, které jsem musel okusit, dokud jsem k Fair Trade Food stánku nezabloudil.
—
A tak nemohu dát jinak než 10 vidliček! Vřele doporučuji!

Už se smaží!

Další festivalové kulinářské eskapády očekávejte již příští týden, tentokrát si prostřeme v Kutné Hoře na Creepy Teepee!

Váš Karel Kulinář Kunrt