Vždycky, když jsem slyšel hrát The Gaslamp Killera, připadal jsem si, že jsem tak trochu mimo (v dobrým slova smyslu). Všechny jeho mixy a kompilace mají stejný účinek, jako by vás někdo mlátil do hlavy kladivem rychlostí světla. Jeho schopnost smysluplně kombinovat stovky žánrů se rovná jízdě na horský dráze, při který si chlápek, co jí ovládá, trochu zaexperimentoval s drogama a zdvojnásobil rychlost. Nedávno se taky dostal k produkci alba Gonjasufi, který vyšlo na uznávaném labelu Warp. Zajímalo vás někdy, co se asi Gaslampovi honí hlavou? Čtěte dál…

Vice: Pocházíš z Los Angeles, že?

The Gaslamp Killer: Ne, ne. Jsem ze San Diaga, pak jsem bydlel v San Franciscu a právě teď žiju v LA. Je to skvělý místo – počasí je super, cítíš tady určitý vibrace. Jen ten vzduch by mohl být o něco lepší.

Vypadá to, že tě otázka znečištění ovzduší celkem zajímá…

Jasně, že jo. V některých oblastech je znečištění takový, že je to jako bys vykouřil 10 cigaret za den. A stačí ti k tomu být jen pár hodin na vzduchu. LA je jedno z měst s největším zamořením výfukovými plyny. Myslím, že je asi na úrovni Londýna. Ale zas tak moc velký vliv na můj život to nemá.

Jak to, že ne?

Prostě si na to zvykneš. Navíc většina mých kámošů stejně kouří.

Hmm.. Taky jsem slyšel, že je LA trochu přelidněný.

Máš pravdu, ale populace je celkem rozptýlená, protože LA je neuvěřitelně rozlehlý město. Můžeš chodit hodiny a hodiny a dojít až úplně na západ do Malibu, kde jsou ty nejkrásnější pláže. Tam je taky všechno čistý a moc se mi to tam líbí. Taky se tady mísí lidé různých kultur. Vždycky všem říkám: “V LA můžete dělat jakoukoliv práci, o které jste kdy snili. Pokud to není něco se sněhem.”

A kde tam vlastně bydlíš?

Místo, kde žiju, je úplně super. Vlastně je zatraceně hustý, protože bydlím na stejný ulici jako Jay Rock, Peanut Butter Wolf, Madlib, Flying Lotus, Kumah, Daddy Kev a další borci. Žijem ve fakt dobrý oblasti. Když měl Flying Lotus narozeniny, hrál na nich Computer Jay, Shafiq Husayn, já, Exile a další lidí z okolí. Bylo nás asi dvacet, každý si donesl nějaký hudební nástroj a jen tak jsme jammovali. Bylo to dost perfektní!

Zní to opravdu dobře. Shafiq Husayn nedávno vydal album, který je výborný.

Jo. Navíc bydlí jen kousek ode mě. Hned vedle Z Tripa. Shafiq je vlastně něco jako dědeček celý týhle scény. Produkoval desky pro Jurassic 5, Ice-T a spoustu dalších lidí. V historii hip-hopu má prostě svý místo.

To jsem nevěděl. A jací lidé chodí v LA na párty?

Je to takový mix. Umělci, intelektuálové, hudební fanoušci, hip-hopoví nadšenci, latinskoamerické kočky i lidi, co se zajímají hlavně o politiku. To je na LA úžasné. Na akce nechodí žádný určitý typ lidí, ale převládá tady různorodost, která se naplno projevuje třeba v Low End Theory.

Zrovna jsem se tě chtěl zeptat, jak se daří tvým akcím v tomhle klubu.

Daddy Kev měl určitou představu o netradiční klubové noci, kterou chtěl realizovat. Proto oslovil mě a Edita a DJe Nobody. Jeho nápady se nám všem od začátku líbily. Začátky byly těžké, ale to je asi osud všech pravidelných klubovek. Po čase to naštěstí dostalo nějaký impuls a směr a trpělivost se nám bohatě vyplatila! Myslím, že dneska se staráme o jednu z nejvýznamnějších klubových akcí na světě. Podařilo se nám vytvořit místo, kde se setkávají mladí nadějní producenti s ostřílenýma legendama. A na našich nocích se taky dobře kalí!

Na vaše akce mám od známých jen dobrý reference. Ale co je novýho přímo u tebe?

Právě jsem se vrátil z Anglie. Hrál jsem na takový akci pro studenty. Bylo to hodně fajn, i když musím říct, že mladí lidi jsou dneska v UK pěkně šílení. Myslím, že je to proto, že nemají co dělat a jsou znudění. Ale pro studenty se hraje vždycky dobře. Pak se mi občas stává, že se vrátím zpátky a hraju na nějaké akci, kde moje muzika nikoho moc nezajímá a lidi přijdou jenom proto, aby tě prudili, což mě celkem vytáčí a cítím se trošku…

Ztraceně?

Přesně tak. Dokážeš si to představit, ne? Když hraješ a lidi se ani nepohnou a ty si začneš říkat: Proč to kurva vůbec dělám? (smích)

Jak se s takovýma obtížema vypořádáváš? Začneš třeba hrát nějaký tvrdší věci? Nebo naopak pouštíš takové tracky, které jen vytvoří určitou hudební kulisu?

Ne, ne, ne. Takové věci nikdy nehraju. Prostě dál pokračuju ve svým tempu a pak odtamtud co nejrychleji vypadnu. Většinou se ale při hraní vznáším v nebi. Energie, kterou dostávám od publika, mě neuvěřitelně naplňuje. Vděk publika je lepší než peníze! Klidně bych hrál zadarmo, kdybych se tím přímo neživil. Kdysi bych snad byl schopný platit lidem za to, aby se pořádně odvázali!

Ale dneska na tebe chodí spousta lidí a chtějí slyšet tvou muziku. Jak se cítíš?

Je to skvělé. Když jsem odešel z vysoký, abych se mohl naplno věnovat DJingu, mí rodiče mi řekli, že jsem idiot. A dneska jsem něco jako vrchol jejich existence. Žijou tak trochu skrz mě.

Nastala nějaká zvláštní příležitost nebo situace, kdy ti řekli: “Tak jo, berem zpět to, co jsme si mysleli?”

Šli jsme do P.F Changs (čínská restaurace v LA) ke 44. výročí jejich svatby. Přišel k nám číšník a říká: “Gaslamp Killer!?! Co tady sakra děláš? Bože!” Pak se podíval na mojí mámu a řekl jí: “Váš syn je borec!” Fakt to řekl. Mamka chytla tátu za ruku a prohlásila: “Dokázal to. Náš syn to opravdu dokázal.” A pak jsem se dostal do různých časopisů – LA Times atd. Tyhle konkrétní věci jim pomohly pochopit, že moje snaha byla odměněna a taky to, že opravdu tvrdě pracuju!

Takže svoje účinkování na hudební scéně bereš jako práci?

Pomalu a jistě se můj pohled mění. Z určitého úhlu pohledu se to může jevit strašidelně a vyvolává to pocit určitý marnosti. Vidím, že to začíná být víc o penězích než o muzice. Pro mě je to samozřejmě pořád o muzice, ale občas mi přijde, že tak hodně pracuju, že se z toho zapomínám radovat. Stalo se z toho seriózní povolání, ale předtím to byla čistá zábava, chápeš? Teď mám strašně moc zodpovědnosti. Kdysi jsem si vzal houbičky, hrál, co mě napadlo, a řítil jsem se skrz imaginární kaňony rychlostí světla. Dneska se bojím pomyslet na to, že bych si mohl vzít nějaká psychadelika. Dokonce si ani nevzpomenu na to, že bych si mohl vzít dovolenou, jet někam pryč a sbírat tam zkušenosti. Všechny věci, které momentálně dělám, mám důkladně promyšlené.

Děláš všechno sám?

Jo. Jsem svým vlastním managerem, agentem atd. Je to šílené. Nechápej mě špatně, není to zas tak špatné, je to prostě zkurvený business. Nikoho doopravdy nepotřebuju. Jsem taková jednočlenná skupina.