Mezi členy kapely Holy Shit patřili mimo jiný Ariel Pink, John Maus nebo dva kluci ze skupiny Girl, ale i tak se o nahrávky týhle skupiny z rozličným důvodům nikdo nezajímal. To se možná brzy změní a někdo konečně Mattu Fishbeckovi a jeho psychadelickým ukolébavkám prokáže dostatečný uznání, který si stejně zaslouží (Stranded at Two Harbours LP je zapomenutá pecka). A abychom to předčasně oslavili, Matt Fishbeck pro nás nahrál první mix tohohle roku, což považujem za zdařilý start do nový sezóny. Navíc jsem ho zastihl na chatu a celou konverzaci jsem kvůli vám přepsal, protože Matt píše ZÁSADNĚ VELKÝMI PÍSMENY. To je jasný projev jeho génia. MOJE MATKA TO OSTATNĚ VŽDYCKY TVRDILA.

Vice: Začali jste znovu koncertovat – kdo je momentálně v kapele?

Matt Fishbeck: Já, Jimmy Abrams hraje na kytaru, Jean Paul na další kytaru, Ben Brown na klávesy, Andy Jordan na bassu a právě nás opustil bubeník. Jeho přítelkyně se rozhodla, že by raději chodila se sochařem, než s klukem z kapely, co občas dělá sochy. Je to malý, ale podstatný rozdíl, takže za něj sháníme náhradu.

Nedávno jste začali regulérně hrát, ale předtím jsi asi Holy Shit vnímal spíš jako projekt orientovaný na tvorbu desek a singlů, že?

Přesně tak. Moje vybavení se ale v posledních letech dost měnilo, takže jsem moc nenahrával. Při živých vystoupeních jsem nejčastěji vystupoval buď úplně sám, nebo jsme si přizval pár kámošů, které jsem dokázal na poslední chvíli sehnat. Asi tak před rokem jsem se ale rozhodl, že skládání a celý projekt začnu brát vážně. Dospěl jsem k názoru, že si to zaslouží. Stmelila se určitá skupina a její jednotliví členové jsou skvělí muzikanti.

Vypadá to, že mezi váma vznikla úplná harmonie. Co dalšího ještě děláš? Máš pravidelný zaměstnání, píšeš nebo snad vaříš?

Jsem špatný kuchař, ale píšu – aspoň trochu. Většina z toho ale nikdy nevyjde. Jsou to hlavně eseje, básníčky a občas nějaká ta podivná fikce. Moje “denní práce” se momentálně odehrává večer – jsem gondoliér na jezeře Merritt v Oaklandu.

Hustý.

Jo. Je to fyzicky náročný, ale je to dobrý. A skutečný. I tak to ale není jako v Benátkách. Když jsem svý přítelkyni Rachel říkal, že jsem dostal tuhle práci, sdělila mi: “Fishbecku, jsi jediný parchant, co znám, jehož práce odpovídá oblečení, který normálně nosí.

Oblíkáš si pruhovaný věci?

Jasně. A začal jsem to dělat kvůli tomu, že můžu nosit klobouk.

Většina zákazníku jsou páry?

Hlavně páry. Pokud se tam náhodou nekoná nějaká párty, která se koná za účelem toho, že se dali dva lidi dohromady – jako svatba. Lidi si na loďce dávaj dost nabídek, probíhá tam nějaký sexuální harašení, ale jsem gondoliér a o tyhle věci se nezajímám. Umím být neviditelný, když musím.

To je nějaký posvátný pravidlo gondoliéru?

Ano, jedno z mnoha. Protože se jedná o Oakland, je tady dost lesbických párů. Většinou se ale jedná o “normály”. Jenom jednou jsem vezl pár, který tvořili dva chlapi. To bylo taky poprvý a naposled, kdy jsem dostal dýško v hodnotě 100 dolarů.

Dobrý.

Jo, je to nějaký příjem. Mám směšnou hodinovou mzdu, takže je to postavený na dýškách. Pojď se bavit o zpívání.

Ty u toho musíš zpívat?

Dělám všechno: vesluju, zpívám, řeknu ti pár historek o Benátkách, odpovím ti na libovolnou stupidní otázku ohledně jezera, otevřu ti láhev. A udělám to, aniž by ze mě ukápla byť jediná kapička potu, protože to nemám povoleno.

Jestli se někdy dostanu do Oaklandu…

Zajdi si tam. Vím, že to zní dost sentimentálně, ale je to fakt hezký.

Zbožňuju lodě a jezera.

Já taky. Miluju vodu. A taky slunce. Když jsem zavřený, začínám šílet.

Cítíš se jako v pasti?

Nějak tak. Ale spíš mizerně. Jako želva v Grand Caynonu.

Nepřestávej zpívat Matte.

MIXTAPE SI MŮŽETE STÁHNOU TADY.

Nové nahrávky Holy Shit vyjdou na Fantasy Trashcan & Porous Records. Taky mají pasy a čekají na to, až je pozve někdo z Evropy.