Na dějepisu je nejhorší to, že se všechny hustý věci staly před stoletími a každý, kdo by vám o nich mohl vyprávět, je už dávno mrtvý. Musíte se spoléhat na knihy a ty jsou obecně plný hovadin. Takže si dovedete představit naše nadšení, když jsme jednoho slunnýho odpoledne v zábavním parku v Belgii narazili na Conny, ženu, která se nám svěřila, že může mluvit s Napoleonem Bonaparte. Nebo abychom byli přesnější, Conny nám řekla, že když se dostala do kontaktu s Napoleon, měla tušení, že jeho duše je už dlouho pryč a zůstal po ní jen otisk: jeho moudrost, zkušenosti a pocity.A také zjistila, že je jako médium může tlumočit. Když se s ním Conny spojila kvůli nám, dost jsme se báli, díky síle toho okamžiku, abychom se neptali na nějaký kraviny, jako třeba jestli pořád nosí ten velký klobouk nebo co říká na to, že jeho jméno tak zobecnělo. Když máte strávit třicet minut s osobou, která nechala sežehnout celou Evropu, tak si dáte pozor, aby to za to stálo.

Takže, Napoleone, co si myslíte o tom, že vás lidé přirovnávají k Hitlerovi?

Napoleon: Hitler a já jsme měli ten samý drive. Stejně jako on jsem i já chtěl vládnout světu. To jsme měli společné. Ale lišily se důvody, co stály za tím. Hitler to dělal proto, aby osvobodil svůj národ, protože se zrovna neměli úplně fajn. Chtěl dát lidem práci a taky chtěl, aby se z Německa stale velmoc, co povládne světu.

Ehm, OK. Jste mrtvej chlápek, takže to prostě necháme vyplynout, ne?

Každopádně, já jsem to tak neměl. Já jsem tím prostě živil svojí sebeúctu. Byl jsem hodně malej chlap, co se schovával za maskou. Taky jsem chtěl rozpínat Francii a ne aby měl můj lid práci. Chtěl jsem být absolutní vládce. Čím více vítězství a půdy jsem dosáhl, tím větší byla euforie. Dopřával jsem si přesně to vzrůšo, co jsem potřeboval. Porážka pro mě byla něco velmi těžkého, poněvadž jsem byl už tak looser. Na druhou stranu mě každá porážka nakopla k pomstě a zabrání ještě více půdy.

Vnímáte Evropskou unii jako dokončení vašich plánů?

Vy jste hrozně slabí. Já jsem chtěl učinit Evropu středem světa. Vy nejste centrum ani náhodou. Stali jste se pěšáky.

Dal byste přednost žití v 21. století?

Ano, chci se reinkarnovat. Ale nechci se vrátit jako Napoleon. Moje duše získá postavení někoho jiného. Napoleon byl potřeba v 18. a 19. století. Udělal jsem hodně pro západní civilizaci, zákonný systém a sociální otázky.
 

Co si myslíte o Sarkozym?

Jsem absolutně proti jeho způsobu vládnutí. Já jsem nenaslouchal tomu, co lid říkal. Možná jsem se někdy ptal na radu, ale rozhodně jsem neměl potřebu si ji vyslechnout. Jakýkoliv prezident Francie je pro mě jen loutkou lidu, který ho zvolil.

Lidé se neustále dohadují, jak jste zemřel. Můžete nám o tom něco říct?

Ke konci to byla fraška. Ze začátku jsem dostával spoustu dobrého jídla a na konci jen velmi málo nebo nic. Byl jsem pošramocený. Neustále mě obtěžovali. Nemučili mě. Byl jsem jen zesměšněný. Mořili mě hladem. Vysmívali se mi a ponižovali mě a vlastně i zapomenutý. Mnohokrát jsem se snažil uprchnout, ale nepodařilo se mi to. A nakonec jsem onemocněl. Mohli bychom přejít na další otázku? Na tuhle nechci odpovídat.

Žádný problém, Vaše Výsosti. Proč jsi vždy strkáte ruku do vesty?

Má to co dělal s mým srdcem. Pokládám ji na něj. Je pro mě důležité cítit tlukot srdce. Jsem si takhle blíž. Když si dáte ruku na srdce, zklidní vás to. S rukou na srdci se cítím silnější a mocnější.

Stále se zlobíte na Angličany kvůli porážce u Waterloo?

Ne, jsem jen otisk. Otisky nejsou naštvaní. Otisk je vše, co jste v životě zažili přeměněné v moudrost a uvědomění. A s tím uvědoměním se vrátíte v jiném životě, než si jí nakonec vytvoříte tolik, že už se nemusíte vracet. A pak si vyberete, zda chcete i nadále naplňovat břemeno nebo ne. To, co jsem dělal já, nebylo mé břemeno. Musím se vrátit ještě několikrát.