Jardines del Humaya nejsou mrtvý místo.

Plakáty s fotkama zesnulých nejsou v Humayae ničím neobvyklým.

Hrobky v Jardines del Humaya v mexickém státě Sinaloa vypadají jako by byly ispirované egyptskými pyramidami.  V obou případech se jedná o symbolickou stopu toho, jak mocní slavně vystupují na nebesa, s tím rozdílem, že v případě Humaye byla většina zesnulých hlavou prohnilýho královstvíčka postavenýho na nelegálních drogách a násilí.
Nachází se na předměstí Culiacánu, největšího města Sinaloy. Tenhle hřbitov je plný obrovských mauzoleí, leckdy velkých jako menší vilky a s nepřehlédnutelnou kopulí. Místa na hřbitovš jsou prodávána pouze ve výměru 3,6 na7,4 metru, což je standartní velikost mexického hrobu. Nejvíc teď jde na dračku koupě hned tří parcel vedle sebe, což kupce vyjde na nějakých 30 tisíc pesos (to je zhruba 1.700 euro). Některé pozemky mají dokonce i hřiště, kde si můžou hrát děti během návštěvy zesnulých příbuzných. Zadavatelé těchto impozantních struktur jsou ochotní utratit jakkoli vysoký obnos výměnou za to, že místo posledního odpočinku jejich příbuzných, lokálních politiků nebo podnikatelů, ale ve valné většině Sinaloaských překupníků s  ilegálními látkami, bude plně zrcadlit jejich přehnaný pozemský životní styl. A pokud to znamená i centralizovanou klimatizaci a kuchyňský kout, budiž.

V Humaye probíhá neustálá  soutěž o to, kdo bude mít větší hrobku. Sousedi se snaží vždycky překonat navzájem a postavit si větší mauzoleum, taková morbidní verze společenské pyramidy.

Podle slov Walkyrie Angulo, jediné specialistky na místní architekturu, excentričnost těchto staveb má naprosto logické vysvětlení: lidé mění hřbitov na město: “V Culiacánu tyhle hřbitovní budovy-mauzolea přesně kopírují tamnější městskou architekturu, tenhle mix existuje jenom tady, je to unikát a vymyká se jakékoli klasifikaci.” Zhruba před pěti lety vypukl trend, který spojoval jakousi míchanici minimalismu s ozdobným kováním. Jediné, co stále zůstává, kromě utrácení moře peněz, jsou mramorové a akrylové kopule, sochy, osvětlení a detaily. Walkyrie odhaduje, že na tu z nejdražší hrobku bylo použito něco kolem pěti miliónů pesos (což je asi 290.000 euro).
Ty největší monumenty jsou situovány hluboko do srdce nekropole a vnější části hřbitova připomínají spíš moderní městečko inspirované architekturou kapliček. Jako okázalá demonstrace luxusu můžete u mauzoleí potkat zaparkované, nebo po malých cestičkách se motající SUVy. Hrobky jsou sice pompézní, ale zároveň přece jenom působí jako místa na reflexi, nemůžete se na ně dívat aniž byste nepřemýšleli nad množstvím děsivých smrtí těhle lidí. Tohle místo je pojítkem a připomínkou.
Někomu může připadat přehnané pohřbívat své blízké do dvoupatrové stavby porostlé růžemi, psím vínem, daliemi, kopretinami a jinými okrasnými květinkami, ale přesně tohle vystihuje tuhle oslavu blahobytu a přehnané hojnosti. Mexiko má velkou tradici projevování úcty ke svým mrtvým prostřednictvím oslavy života, bez vyjímky. Slavnosti s živou hudbou trvající dokonce i několik dní se pořádají na narozeniny a na Dušičky. Slavnosti bývají tak pompézní, že místní organizátoři oslav nabízejí výzdobu na hroby a organizaci setkání a oslav za skromných 35.000 pesos (2.000 euro) a v ceně máte osvětlení, výzdobu, oltář a případné doplňky na míru. Tak pokud byl zemřelý například vášnivý gambler, tak jeho oslava může být tématická a zahrnovat třeba malé kasinko s ruletou a kostkami. Pokud zesnulý holdoval nějakému konkrétnímu jídlu, pak mu jeho příbuzní a přátelé nosí ono jídlo na oltář a mění pokaždé, když se zkazí. Ale ani tohle všechno “obyvatelům” Jardines del Humayanezajišťuje, že budou odpočívat v pokoji.

V posledních letech se architekti při stavbě mauzoleí nechali inspirovat minimalistickou architekturou moderních domů, ovšem spojenou s extravagantními nesouvisejícími prvky jako může být například zděné schodiště, vytvořili tak unikátní styl, který neexistuje nikde jinde.

Jeden z mála hřbitovních hlídačů (svoje jméno nám neprozradil) nám řekl, že ačkoli většina návštěvníků respektuje hřbitov a jeho pravidla, stejně tu ve vzduchu visí strach. I on už to zažil na vlastní kůži: během pohřbíhání přišla parta zabijáků, co se chtěla rodině zesnulého pomstít. Prý se na ten pohřeb dobrovolně nahlásil, protože hřbitov trpí nedostatkem personálu. Ve chvíli otvírání rakve jakási žena začala křičet, ať všichni začnou utíkat. Ještě než se stihnul podívat kolem co se děje, skočil na něj ozbrojený týpek a donutil do lehnout si na břicho na zem.
“Jsme tu, abysme pohřbili tohodle muže,m nic víc, je to naše práce, nevíme nic o vašich uáležitostech.” Řekl násilníkům.
“Řekl jsem ti, aby sis lehnul, starej cabróne!” Bylo to poslední, co hlídač slyšel. Pak ho praštili a unesli 8 osob, které jsou dodnes nezvěstné.
Jiná událost, která rozvířila nejen místní zpravodajství je z ledna 2010. Vedle hrobky jednoho z největších a nejkrutějších šéfů narkomafie bylo nalezeno tělo bez hlavy. Hlava byla umístěná schválně na druhý konec hřbitova na hrobku jiné důležité osobnosti z narko scény a za uchem měla danou ozdobnou květinu. Jeden ze zaměstnanců hřbitova tyhle hrůzné nálezy okamžitě nahlásil správci, ale ten se rozhodl vše držet v tajnosti a nenahlašovat na policii, což je přístup většiny mexičanů v podobných situacích.

Některé z hrobek jsou věnované předčasně zemřelým dětem. Poznáte je jednoduše, protože jsou ozdobené oblíbenými komiksy nebo postavičkami z kreslených filmů.

“Řekl jsem, že nechci být zataženej do podobný situace, fakt mě to nezajímá. Vím, že se snaží mě do toho zatáhnout, ale co pak budu vykládat, když se někdo zeptá? Já nic neviděl.” Řekl nám hřbitovní hlídač, ale nezapomněl taky zdůraznit, že podobné incidenty se během těch čtyř let, co tam pracuje staly opravdu jen vyjímečně.
Jardines del Humaya je na jedné straně klidné místo posledního odpočinku, na straně druhé místo plné podivných konfliktů. Nějakým způsobem osoby zde pohřbené stále ovlivňují i ze záhrobí životy svých blízkých, dosáhli tedy na určitý zvláštní druh nesmrtelnosti. A jedna věc je více než jistá: ti, kdo tyhle masivní hrobky nechali postavit mají své zemřelé na srdci, ačkoli to možná dávají najevo způsobem pro nás jen těžko pochopitelným.